V Pompejach okrem Vezuvu zrejme zabíjali aj zemetrasenia
Ve starověkém městě Pompeje bylo nebezpečí na každém rohu. Vedle hrozby erupce sopky Vezuvu, která nakonec zničila celé město v roce 79 n. l., byli obyvatelé Pompejí vystaveni také častým zemětřesením.
Neméně smrtící než sopka Vezuv byla tedy i síla zemětřesení, která mohla způsobit rozsáhlá zničení a ztráty na životech. Archeologické nálezy naznačují, že město Pompeje bylo postiženo několika zemětřeseními před katastrofou v roce 79 n. l.
Podle historiků a archeologů existuje několik indicií, že v Pompejích byla trvale přítomná hrozba zemětřesení. Stavby z té doby, jako jsou budovy a chrámy, byly konstruovány s ohledem na možné otřesy půdy a byly vybaveny speciálními technikami posílení, aby odolaly pohybům zemské kůry.
Záznamy z doby před erupcí Vezuvu také naznačují, že obyvatelé Pompejí měli povědomí o nebezpečí zemětřesení a snažili se přijmout opatření k ochraně svého majetku a životů.
Zemětřesení byla v antickém Římě vnímána jako boží trest za hříchy a nedostatky obyvatel. Nicméně, i přes tuto víru ve zlé účinky zemětřesení, obyvatelé Pompejí byli schopni se s tímto přírodním nebezpečím vyrovnat a žít v harmonii se svým prostředím.
Celkově lze tedy konstatovat, že vedle hrozby sopky Vezuvu byla v Pompejích také trvalá hrozba zemětřesení. Obyvatelé tohoto starověkého města museli čelit tomuto nebezpečí stejně jako sopečným erupcím a dokázali se s ním vyrovnat pomocí svých znalostí a zkušeností.
